Petr Vrána: Asociace mluví hlasem hráčů, což je určitě dobře.

Patří k nejúspěšnějším odchovancům olomouckého hokeje. Petr Vrána zdědil geny pro nejrychlejší kolektivní hru světa po otci Václavovi. Na rozdíl od něj ale nehájí prostor mezi třemi tyčemi, nýbrž pálí ostrými v útoku. Že dokáže dostat kotouč do toho správného místa, už rodák ze Šternberka předvedl v několika význačných světových ligách. Radost z přesných tref si užil i v reprezentaci.
Svou hokejovou pouť započal Petr Vrána v rodném Šternberku. „K hokeji mě přivedl táta, který za místní klub chytal druhou ligu. Bydleli jsme jen kousek od stadionu a u ledu jsem trávil hodně času,“ zavzpomínal aktuálně jednatřicetiletý hráč.

Doby, kdy se učil práci s hokejkou a pukem, jsou sice již dávno pryč. Přesto se Vrána ke kluzišti, kde poprvé nazul brusle, jednou za čas podívá. I proto, že je v létě na Hané hojně k zastižení. „To trávím ať už ve Šternberku, nebo v Olomouci, hodně času. Pořád tu přeci jen mám rodinu,“ podotkl a pousmál se: „V roce 2015 jsem na šternberský zimák zavítal na derby proti Uničovu. Na můj vkus to byl možná až moc agresivní hokej, přeci jen na obou stranách plály emoce.“
Když bylo Petru Vránovi 12 let, přesunul své hokejové působiště do nedaleké Olomouce. „Chodil jsem zde i do školy a v klubu prožil skvělé roky. Hrál jsem s bráchou Ondry Kratěny a účastnili jsme se prestižních turnajů. Pak už to bohužel nemělo návaznost a za muže jsem odešel hrát jinam,“ vyprávěl.
Z olomouckého prostředí se dravý útočník odrazil ke kariéře, kterou se nemůže pochlubit jen tak kdekdo. Na živobytí si vydělával za Atlantikem ve Spojených státech amerických i Kanadě, v New Jersey si za tamní Devils dokonce zahrál legendární NHL.
Pak se vrátil zpátky do Česka a s Vítkovicemi dvakrát po sobě získal extraligové stříbro. V roce 2011 jej pro změnu zlákala „země neomezených možností“ – Rusko. V Chabarovsku vytvořil obávaný tandem s krajanem Jakubem Petružálkem, ruské poměry poznal také v Kazani.
„Rozdíly mezi Amerikou a Ruskem jsou hodně velké. V Americe je hokej na zcela jiné úrovni,“ soudí Vrána, ovšem vzápětí podotýká: „Ani ruská Kontinentální liga ale není vůbec špatná. Je to zase jiný hokejový svět a jsem vděčný, že jsem jej mohl poznat. Má rozhodně svá pozitiva, byť se s Amerikou nedá srovnávat.“
Právě výkony v Kontinentální hokejové lize, kterou hrál rovněž za dnes už neexistující Lev Praha, vynesly Petru Vránovi starty v národním týmu. Roku 2013 pod trenérem Hadamczikem absolvoval i světový šampionát.
„Obléknout reprezentační dres pro mě byla velká čest. I když jsme na mistrovství světa neudělali žádný převratný výsledek, účast na takovém turnaji vám pomůže v kariéře. Vzpomínám na to jen v dobrém, byli jsme skvělá parta. I když to byla po sezoně v klubu náročná akce, stála určitě za to,“ má jasno 176 centimetrů vysoký centr. V seniorské reprezentaci stihl za 25 utkání pět branek a tři asistence.
V současné době válčí Vrána opět v českých končinách – za pražskou Spartu. „S příchodem do Sparty jsem si stanovil jeden zásadní osobní cíl – pomoci tomuto slavnému klubu, jak to jen půjde,“ nezastírá. „Chceme se dostat do play-off, kde to poté bude dost nevyzpytatelné, jelikož každý zápas je hodně vyrovnaný. Budeme se snažit napodobit náš počin z loňské sezony, tedy finále,“ připomněl, jak si to Pražané rozdali o mistrovský titul s Bílými Tygry z Liberce.
Tehdy zůstali těsně pod vrcholem, udělat o pomyslný krůček navíc je tak pro ně v letošním ročníku pořádnou výzvou. „Pokud se do finálové série znovu dostaneme, budeme se chtít za každou cenu posunout o příčku výš,“ hlásí s odhodláním Petr Vrána, kterého může těšit úspěšné sparťanské tažení Hokejovou ligou mistrů.
Mimo to je zkušený forvard členem České asociace hokejistů, která se snaží pečovat a pomáhat hráčům ze dvou nejvyšších českých soutěží, extraligy a první ligy. „Asociace mluví hlasem hráčů, což je určitě dobře. Ve světě takové organizace fungují velmi obstojně. Věřím, že se na jejich úroveň časem dostane i ta naše,“ prohlásil Vrána, který ale v České asociaci hokejistů figuruje teprve krátce a nedokáže tak v úplnosti posoudit všechny jí poskytované služby.
A co jeho návrat do místa, kde jej pro velký hokej vychovali, na závěr kariéry? „Že bych mohl kariéru zakončit v Olomouci, mě napadlo. Vůbec bych se tomu nebránil, ale řekl bych, že je to otázka do daleké budoucnosti. Nevím, co bude za rok nebo za dva, přemýšlet o takovém návratu je momentálně předčasné,“ uvědomuje si Petr Vrána.